Jak to vlastně všechno bylo? Pamatuju si to? Jak jsem několikrát měl takový divný pocit, ale vždycky jsem ho zahnal. Jak mi něco nesedělo. Jak jsem si nemohl furt vybavit, co se mi nelíbí.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
O politiku se nezajímám od Sarajevského atentátu. Tedy toho našeho :o). Pak jsem se začal starat o svoji rodinu, svoji práci. To, co se dělo, nějak letělo kolem mě. Živím se poctivě, každá koruna jde přes banku, daně platím, děti vychovám (dnes jako samoživitel :o), tak co? Komunisti už to zpátky nezvládnou, vše je OK.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Pak se jednou stavím na pumpě a oči mi spočinou na obálce časopisu. Peron, to je Peron, říkám dospělému synovi, usměje se, jak to 20ti letí umí a jde dál. Já ne, jdu blíž a hele, není to Peron, je to pan Paroubek. Stojím, civím, kroutím hlavou. Jo fakt se nechal takhle vyfotit.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Nejsem si jistý, jestli to mám v hlavě pořád dobře na časový ose, znáte to, paměť s informacema dělá, co chce. Chvilku po tom, co se dostal k moci byl CzechTek, příležitost zkusit si, jak chutná moc. Chutnala. Ukázaly se jiný rysy, jak z toho vyklouznout, jak neříct, co říkal. Jak vlastně ani nevěděl, co nařídil.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Pak se objevily články o „predispozici pro funkci premiéra", o poslání, o „nejvyšší bytosti". Trochu mě to zarazilo. Něco volalo po tom se zastavit, začít se ptát. Co se to děje. Vo co tady jde. Neudělal jsem to. Nezastavil jsem se, nezeptal. Vyrazil jsem vydělávat peníze, platit složenky a daně.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Pak jsem si všiml, jak několikrát začal citovat klasiky, filosofy. Usmál jsem se tomu, ze začátku to dělal dost nešikovně. Připomnělo mi to spolužáka, co si nechal napovídat a pak se horlivě hlásil, aby to prodal. Pak začal i s Kissingerem, Kennedym. Už to dělal líp, možná měl taháky o trochu dřív. Poradci na něm zapracovali.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Pak dlouho nic a byly volby do parlamentu. To asi nachytalo všechny. Výsledek je pat. 50/50 to je plichta. Slušný rébus pro politiky, pro voliče. Mám rád situace, co nejsou jednoduchý, tak jsem se těšil, jak se s tím vypořádají . Pak jsem uviděl vystoupení, který už ječelo jako pořádný alarm. Pak jsem ještě slyšel, jak si s tím pan Paroubek poradí. Bylo mi z toho divně. Jsem duší sportovec. Na sportovcích mám rád to, že se naučili prohrávat. Ne to vzdávat, ale prohrávat. To pan Paroubek fakt neumí.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Pak jsem je zase vypustil a staral se o svý. Trochu úsměvná mi přišla kniha pana Paroubka s jeho fotografiemi. Je to veledílo. Ale jako vždycky on za to nemůže, jen odpovídal na pár dotazů autorů. Pak bylo něco s tím, že je kniha drahá a že pro straníky ji sežene levněji. Možná kecám, ale takhle nějak si to pamatuju.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Pak jsem zas jednou viděl zprávy. Mám asi štěstí, že je chytnu, když se mi tam něco nezdá. Pan Paroubek mluví k našemu lidu z Moskvy. To už mi skoro trne. Ten obraz. Šikovně vymyšlený tak jako tak. Vypadá dobře pacholek. Nemá tu kostru jako Putin, ale sedí se mu tam evidentně dobře. Vybavuje se mi pan Zaorálek, jak mluví o světové police dělané z Čech. O tom, jak jde o místa v evropském parlamentu, nějakém výboru, kam se chce dostat.
Přešel jsem to, no a co, nic se nestane.
Když jsem pana Paroubka viděl s klukama na judu - svitlo mi. Putin. Ten se nechává točit v kimonu. Ten ovlivňuje svět s mocí Rusku vlastní. Vybral si svého nástupce, tak aby mohl dál ovlivňovat svět po svém. To je člověk světového významu. Vyšel sice z KGB, pan Paroubek z Ráje. To ty „nejvyšší mocnosti". Jako by si z oka vypadli.
Pan Paroubek je buď hlupák, co si nevidí na špičku nosu. Nebo nebezpečný člověk. Kdyby alespoň to judo začal dělat, nebo je-li jeho přáním mluvit k nám z Moskvy, sambo. Bylo by to stylovější. Hlavně i to je styl. Má svoje zákonitosti, i když sebeobrana je většinou realizovaná bez pravidel.
Tak Jardo, jaká bude ta tvá sebeobrana :o)
Přejdu to, no a co, nic se nestane.
100 days of riding – mad not bad
-
Tak před rokem jsem dostal tenhle nápad. Vypadalo to slibně, tak jako
všechna přání. Skutečnost mi ale dala za vyučenou.
před 15 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat